Dětská obezita se stává hrozbou

Ještě v nedávné minulosti byla v USA i dalších zemích výchova k zdravému způsobu života považována za úspěšnou, protože se podařilo zastavit a zvrátit trend rychlého nárůstu kardiovaskulární morbidity a mortality. Proto zejména Američany asi překvapilo zjištění, že v několika posledních letech nebývalým způsobem přibývá lidí s nadváhou: v USA jich dnes je asi 58 milionů, a obezita denně způsobuje asi 1000 úmrtí, kterým se mohlo zabránit. V r. 1998 se oficiálně začalo mluvit o epidemii obezity a o tom, že obezita je nemoc, kterou je třeba se začít velmi vážně zabývat.

Nejde ale jen o problém dospělých: v alarmujícím rozsahu přibývá nadváhy i vyslovené obezity mezi dětmi (6-11 let) a adolescenty (12-17 let). Podle údajů získaných populačními průzkumy v období 1988-1994 má 11% amerických dětí nadváhu, a tělesná hmotnost dalších 14% se pohybuje u horní hranice normy. V některých etnických skupinách je obézních dětí až 17% (vedou dívky mexického a černošského původu).

Studie dospělého obyvatelstva zpravidla nacházejí souvislost mezi obezitou a sociálně-ekonomickým statusem, případně úrovní vzdělání. U dětí se taková souvislost nijak výrazně neprojevuje. Nezdá se také, že by nadváha dětí souvisela se zvýšením kalorické hodnoty stravy (i když stálý růst podílu kaloricky hutné stravy nepochybně úlohu hraje). Od 60. let také pokračuje trend ke snižování podílu kalorií z tuků.

Všechny ukazatele nicméně potvrzují, že dnešní generace dětí vyroste v nejobéznější generaci dospělých v dějinách USA, a že příští generace dětí bude ještě obéznější. Dnešní americké děti také pravděpodobně mají nejvíce sedavý způsob života v historii. I zde platí, že pokud se něco radikálně nezmění, bude další generace ještě méně aktivní a méně výkonná.

U dětské obezity se zpravidla zdůrazňuje budoucí nebezpečí, že z obézních dětí vyrostou i obézní dospělí, ve zvýšené míře ohrožení diabetem, kardiovaskulárními chorobami a dalšími chronickými nemocemi. Ukazuje se ale, že již samy obézní děti začínají trpět "dospělými" chorobami. Pediatři se u nejtlustších dětí a adolescentů začínají setkávat s hypertenzí, dyslipidémiemi, na inzulinu nezávislým diabetem (NIDDM) aj. Kdyby takový trend měl pokračovat, důsledky pro zdravotnictví, ale i pro celou společnost by byly katastrofální.

V poslední době je získáváno mnoho nových poznatků o genetické predispozici k obezitě, které vzbuzují naději na perspektivní možnosti cílené genové léčby. Je však zřejmé, že lidský genom se za posledních několik let nezměnil. Příčiny "epidemie obezity" musejí být ve způsobu života.

Hlavní podmínkou vzniku nadváhy je souběh kaloricky hutné stravy a sedavého způsobu života. Jeho symbolem je sezení u televize. Přes 70% studentů 9.-12. ročníků amerických škol se dívá na televizi nejméně 1 hodinu denně, 35% více než 3 hodiny. Děti jsou stále méně pouštěny na nebezpečnou ulici, vedle televize se stále více baví počítačovými a videohrami, méně chodí a stále více se vozí.

Ve školách se podstatně snížil podíl tělocviku. Více než 25% dětí se nezúčastňuje žádné pravidelné fyzické aktivity. Pokud ano, jde hlavně o účast na hrách a sportovních soutěžích, ale soustavné denní cvičení se téměř nevidí. Přitom škola má z hlediska získání a upevnění celoživotních návyků nejvýznamnější úlohu, ať už jde o fyzickou aktivitu nebo o stravování.

Evidentní je význam rodiny. Obecně platí, že obézní rodiče mají zpravidla i obézní děti - což může souviset s genetickými vlohami k špatně regulované rovnováze mezi příjmem a výdejem energie, ale (a to asi častěji) také s domácím režimem v jídle i pohybu. Stejně obecně totiž platí, že fyzicky aktivní rodiče mívají i fyzicky aktivní děti - protože tendence dětí napodobovat rodiče je velká.

Dětská obezita má i bezprostřední psychosociální důsledky. Ideál štíhlosti je součástí soudobé kultury. Tlusté děti jsou diskriminovány. Již 10-11 ti letí chlapci a děvčata raději kamarádí s nejrůznějším způsobem hendikepovanými dětmi, než s obézními (které jsou ve stupnici hodnocení při výběru kamaráda na nejnižším stupni). Již děti ve věku 6-10 let spojují obezitu s leností a lajdáctvím. Na druhé straně, obézní děti o sobě většinou nemají nijak negativní představu. To se mění až v období dospívání a přetrvává do dospělosti. Taková změna v sebehodnocení nejspíše souvisí s tím, že malé děti jsou ovlivněny názory rodičů, adolescenti více podléhají vlivům kulturního prostředí.

Pro medicínu dětská obezita přináší řadu nových otázek, počínaje potřebou přesnější metodiky měření stupně obezity, příjmu a výdeje kalorií atd. Jednou z hlavních je, kdy u obézních dětí začít s léčbou. Ve skutečnosti je jen málo spolehlivých údajů o důsledcích dětské obezity pro zdraví (kdy přesně začíná být nadváha rizikem?).

Problém je považován za velmi závažný, a Pediatrics, oficiální časopis americké pediatrické společnosti, mu v minulém roce věnoval zvláštní, téměř stostránkovou přílohu (Pediatrics 101(3), suppl. 497-593, 1998).

Je v ní jasně dokumentováno, že obezita dětí je celospolečenským problémem. Potřeba změny způsobu života je naprosto zřejmá, zdá se ale, že v úvahách o reálných možnostech převládá bezradnost (neboť návrhy na řadu nových výzkumných projektů nelze považovat za východisko). Podstata potíží je zřejmě v tom, že televize, videohry a téměř všechny další faktory nevhodného "životního stylu" přicházejí ze světa komerce. Poslední vývoj v USA v oblasti kuřáctví a přiznávané odpovědnosti tabákových monopolů naznačuje, že společnost nemusí být úplně bezbranná. Ale kouření je prokázaný rizikový faktor řady život ohrožujících chorob. Ovlivnit další oblasti bude daleko obtížnější.



Obezita zvyšuje u dětí riziko astmatu


Výsledky lékařských výzkumů jasně prokázaly, že nadváha u dětí školního věku několikanásobně zvyšuje pravděpodobnost rozvoje astmatu. Daleko větší riziko přitom vědci zjistili u chlapců než u dívek.

Náchylnější k astmatu jsou podle odborníků také obézní děti, které netrpí žádnou alergií. Jejich stejně starým kamarádům postiženým nějakou alergií se naopak astma zpravidla vyhýbá.

"Naše nové zjištění má velký význam. Nikoho totiž doposud nenapadlo hledat příčinu astmatu, jímž trpí stále více dětí, v nadváze a obezitě. Nyní tak víme, že astmatických děti přibývá, protože stejně tak přibývá i tlustých dětí. Astma je tak další temnou stránkou obezity," vysvětlil doktor Frank D. Gilliland z Jihokalifornské univerzity, který v rámci studie společně s kolegy vyšetřil 3792 dětí, které na začátku dlouholetého projektu neměly příznaky astmatu.

Lékaři u bezmála čtyř tisícovek kalifornských dětí, které se zapojily do projektu Zdravé dítě, v letech 1993 - 1998 zkoumali souvislost rizikových faktorů, které způsobují astma, s tělesnou výškou, váhou a funkcí plic."

"Během sledování se astma projevilo u 288 dětí. Mezi dětmi, které trpěly nadváhou nebo byly přímo obézní, přitom riziko vzniku vzrostlo o 52 procent v případě dívek a o 60 procent u chlapců," upřesnil doktor Gilliland.


Obézní lidé mají až o třináct let kratší život

Přestaňme se na obezitu dívat jako na "estetický problém" a začněme ji vnímat jako významné zdravotní riziko, zkracující život až o třináct let.

Takto "natvrdo" shrnuje svůj výzkum skupina vědců z Harvardské univerzity v americkém Bostonu. Na obezitu a její průvodní jevy jako je vysoký krevní tlak, kardiovaskulární choroby a diabetes druhého typu, se podle nich medicína dívá nepochopitelně "shovívavěji", než na jiné známé "metly" jako je například kouření. Obezita se přitom stává v mnoha vyspělých zemích nebezpečím číslo jedna! Pouze v USA zabíjí ročně nejméně čtvrt milionu lidí!

Doktor Kevin Hopkins z univerzity v Baltimore s využitím starších výzkumů prokázal, že délka života se progresivně zkracuje se vzrůstající tělesnou hmotností. Doktor Hopkins vychází z jednoduchého vzorečku. Tělesnou hmotnost (kg) podělíme výškou na druhou (m) a získáme tzv. Body Mass Index (BMI) neboli číslo, udávající poměr naší výšky k váze. Číslo se s věkem poněkud mění, ale pro dospělou osobu se udává normál mezi 19 a 24,9.

Index 25 až 29,9 znamená nadváhu a číslo vyšší než 30 obezitu. A jistě není náhoda, že jsou to právě osoby s tímto a vyšším indexem, které bývají nejčastějšími obětmi předčasných úmrtí. Podle statistik publikovaných doktorem Hopkinsem, si zbytečně zkracují svou zálibou v přejídání život až o 13 let.
my sites