SQUATTING v České Republice

Squatting je všude na světě spojován s množstvím problémů a obtíží, a to jak pro squatery, tak pro městská zastupitelstva, policii a případně soudy. Každá země si však, zakládajíce na svých tradicích, zákonech, politickém a sociálním systému a ekonomické situaci, vytvořila ke squattingu vlastní přístup.
V některých zemích se městské autority snaží se squatery a lidmi ze subkultur, kteří se kolem squatů sdružují, vycházet, jinde preferují přímé konfrontace, vyklízení squatů a policejní zásahy. Velkou roli v eskalaci nepokojů hraje také legislativa. Např. v Nizozemí je obsazení prázdného objektu za určitých podmínek připouštěno. Ve Francii v některých městech nemohou být squateři vyklizeni v zimním období. Bývalé squaty berlínský Tacheles či Zelle v Reutlingenu jsou v současné době legalizovány. Tyto příklady svědčí o tom, že konfrontační a represivní politiku lze nahradit dohodou.

Tento materiál přibližuje ideje a rozšíření squattingu u nás, jeho legální zázemí, vývoj veřejného i politického mínění, argumenty o bou stran; a obsahuje i konkrétní příklady jednotlivých squatů, jejich obyvatel, soudních případů atp. Byli bychom rádi, kdyby se předkládaný materiál stal podnětem k uvažování a případně inspirací k řešení otázek týkajících se squattingu v Čechách.

Squatting jako pojem:

Squat = sedět na bobku, dřepět, posadit se na bobek, samozvaně se usadit

Squatter = nezákonný farmář, nezákonný osadník, pěstitel ovcí, samozvaný nájemník

Squatting, neboli nelegální a uvědomělé obsazování nevyužívaných objektů, má své kořeny v protestních hnutích 60. let v Západní Evropě a USA. V České republice, a zejména v Praze, byly až na ojedinělé pokusy prázdné domy obsazovány až po roce 1989 v souvislosti spolistopadovými změnami. Ve srovnání se zeměmi západní Evropy se squaterství u nás nikdy nestalo výraznějším společenským problémem a nezískávalo masový charakter.

V roce 1999 bylo na území hl. m. Prahy registrováno přes 4 000 neobydlených domů a nevyužívaných objektů. Obsazování se v letech 1990-2001 aktivně zúčastnilo kolem 300 mladých osob z anarchoautonomního nebo alternativního prostředí.


PŘÍČINY SQUATTINGU

Squatting lze považovat za mnohovrstevnatý sociální jev opírající se o různorodou individuální motivaci. V následujících bodech jsme se pokusili zobecnit jeho hlavní motivy:

1. Řešení osobní bytové situace

Squatting se v různých částech světa objevuje v reakci na tržní bytovou politiku města, způsobující, že bydlení ve městech je velmi drahé. Pro slabší sociální vrstvy, samoživitele, mladé lidi a seniory jsou tak šance na získání přijatelného a důstojného bydlení mizivé. Dochází tak k absurdní situaci, kdy na jedné straně lidé nemají domov a na druhé straně se ve městech nachází velké množství opuštěných domů a bytů.

2. Potřeba vlastního subkulturního prostoru

V majoritní společnosti prosazující určité hodnoty má nekonformně smýšlející subkultura mladých lidí touhu žít v názorově blízkém společenství, poukazovat na negativní společenské jevy, prosazovat odlišné etické a morální hodnoty a tímto způsobem vyvažovat myšlení a směr konzumní společnosti. Zároveň tak vytváří kreativní alternativní kulturu a buduje společenství postavené na komunitním a samosprávném soužití. Díky své kulturní činnosti a alternativnímu myšlení umožňují squaty (kulturní centra) setkávání lidí z různých směrů a kultur a doplňují tak kulturní kolorit mnohých měst, jak tomu bylo např. v Praze.

3. Hodnoty a etické principy

Squateři se nesnaží pouze naplnit právo na osobní domov či žít v názorově blízkém společenství, nýbrž vyzývají k řešení bytové krize, vyjadřují touhu po svobodě a vytvářejí alternativu k hodnotovému žebříčku většinové společnosti. Etickou podstatou squattingu je problém legitimity malé skupiny "násilným způsobem zasahovat" do vzorců legálních vztahů většinové společnosti. V našich podmínkách se jedná o střet tzv. přímé demokracie s demokracií zastupitelskou, o střet legitimity a legality a uvažování nad nimi a o etický problém nazírání na legimitu nedotknutelnosti nevyužívaného soukromého majetku.


KDO JSOU SQUATEŘI

Squateři se rekrutují z nejrůznějších sociálních skupin, převážně jde o mladé lidi od 16 do 30 let s vazbami na autonomní a anarchistickou scénu. Squateři zpravidla nejsou povaleči objekt pouze využívající či demolující, nýbrž mladí lidé řešící vlastní situaci bez domova. Na rozdíl od skrytých forem bezdomovectví, jakými je např. přespávání po kamarádech a známých, nechtěné soužití s rodiči či život v neuspokojivých podnájmech je squatting viditelným a organizovaným způsobem řešení bytové situace mladých.

Squateři často pracují nebo studují a jejich svépomocná činnost přináší sociální pozitiva pro ně samotné i skupinu jako takovou. Squatting často napomáhá k částečné drobné rekonstrukci objektu na vlastní náklady, případně zakonzervování stavu budovy v době obsazení squatery a zastavení chátrání objektu.

Squateři podstupují vzhledem ke svému způsobu života ve squatech určitá rizika, k nimž patří např. konflikty se zákonnými normami, útoky ze strany policie a neonacistů, nevyhovující sociálně-hygienické podmínky a konečně i fakt, že tento způsob života řeší vlastní bytovou situaci pouze dočasně.

Squatting není jednolitým hnutím, ale zahrnuje různě se definující skupiny. Souvislost mezi komunitami v tzv. autonomích centrech a tzv. divokých squatech je minimální. V podstatě se překrývá pouze v samotném faktu nelegálního obsazení. Obyvatele takovýchto domů nelze směšovat do jedné skupiny.


Přínos squattingu

>> Upozorňování na sociální problematiku a otázku lidských práv

>> Vytváření menšinové kultury

>> Přínos pro alternativu, alternativní myšlení

>> Vyvažování většinové konzumní kapitalistické společnosti

>> Setkávání lidí z různých směrů a kultur

>> Důraz na vlastní odpovědnost a samosprávu

>> Udržování opuštěných budov


ARGUMENTACE SPOLEČNOSTI PROTI SQUATTINGU

>> Porušování zákonnosti podle §249a

>> Neuznávání norem společnosti a nedotknutelnosti soukromého majetku

>> Squaty jsou považovány za hnízda extremismu, což je často účelovým vysvětlením pro aktivity nekonformních a často anarchistických skupin, které squatují

>> Drogy, ačkoliv v organizovaných squatech se tvrdé drogy vyskytují jen zcela vyjímečně. Skupiny narkomanů zpravidla nesquatují ve smyslu squattingu pojímaného jako organizovaná a uvědomělá činnost.

>> Černý odběr energie, který je dán přirozeně nemožností získání legálního odběru za situace, kdy squateři nejsou právně vlastníky, ani uživateli objektu

>> Blokování celkové rekonstrukce či komerčního využití objektu


ROZŠÍŘENÍ SQUATTINGU V PRAZE

Milada
Squat Milada se nachází v těsném sousedství vysokoškolských kolejí Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze 8 ,(přes most za Holešovickým nádražím). Na první pohled zchátralá vila byla obsazena squatery 1. května 1998, čemuž předcházelo zjištění majetkových poměrů ohledně Milady. Podle zápisu v katastrálním úřadu je pozemek, na němž Milada stojí, veden jako staveniště patřící zaniklé firmě Výstavba škol. Správcem majetku se stal Ústav pro informace ve vzdělávání - ÚIV, ehož zřizovatelem je ministerstvo školství, tedy jde o státní podnik.

Milada byla opuštěna v roce 1988, o čtyři roky později v roce 1992 se o pozemek přihlásil původní majitel, jenž byl v minulosti donucen pod cenou svůj majetek odprodat státu a od té doby probíhal kolem Milady restituční spor, který však bývalý majitel Josef Neuman začátkem roku 2000 prohrál. ÚIV se po celou dobu o státní majetek mající ve své správě žádným způsobem nestaral a vila postupně chátrala. Po již zmíněném obsazení se squateři pustili do nejnutnějších oprav domu, dlouhodoběji se zde usadilo více jak deset lidí. Jádrem této komunity se stala parta již zkušených squaterů mající za sebou pobyt ve squatu v Zenklově ulici v Libni a poté na Ladronce.

Po nastěhování se squateři rozhodli navštívit správce pozemku, tedy ÚIV, a pokusili se dohodnout o užívání domu. Navázali také spolupráci s o.s. Kořeny, které za squatery převzalo vyjednávání s vlastníkem a úřady. Společnými silami pak vytvořili návrh projektu kulturně-sociálního centra Milada, které předseda o.s. Kořeny představil řediteli ÚIV a dohodli se na užívání Milady za podmínky, že tam nebude páchána trestná činnost. Squat byl vyklizen na podzim roku 1998. Squat však dnes i nadále funguje, squateři zde provozují informační kavárnu, tělocvičnu a koncertní sál.


Střešovičky
Bývalá řemeslnická enkláva, od r. 1995 jsou v ní postupně obsazovány a rekonstruovány unikátní domečky venkovského typu. V roce 1998 obnovila skupina mladých lidí dobročinný spolek medáků s cílem oživit někdejší společenský život ve starých Střešovicích a přispět k zachování historických hodnot. V červnu 2000 předložil spolek magistrátu podrobný projekt na využívání domků na Starostřešovické ulici č. p. 79, 96 a v ulici Nad hradním vodojemem č. p. 946 a požádal o jejich pronájem, tj. o legalizaci squatu. Úředníci magistrátu se ale rozhodli domky prodat v obálkové soutěži a o nekomerčních alternativách odmítali komunikovat. Patovou situaci vyřešil až obvodní úřad, který požádal o svěření domků do své péče. O tom, zda se malebná zákoutí u Loosovy vily promění v luxusní vilovou čtvrť či budou zachráněna jako doklad o dřívějším způsobu života na okraji Prahy, se bude definitivně rozhodovat v létě 2001.

Spolek provozuje v domcích řadu kulturních aktivit podporovaných nevládními sdruženími. Domek č. 79 poskytuje zázemí tvořivosti, hrám, zpěvu i relaxaci dětí a rodičů, dům č. 96 vytváří prostor pro soudobou divadelní (viz. foto), výtvarnou, hudební a filmovou tvorbu zkušených i začínajících umělců i pro komunikaci v kavárně s galerií. Cílem domu v ul. Nad hradním vodojemem č. 946 je oživování zapomenutých věcí, hodnot, událostí a příběhů, vzniká zde muzejní síň a ke klidnému posezení slouží čajovna.


Buďánka
Bývalá dělnická kolonie z počátku soletí, v současnosti ve vysokém stupni zchátralosti byla několikrát squatována. Domy z první vlny squatování jsou dnes již v demoličním stavu. V současnosti funguje enkláva kolem legálního objektu v soukromém vlastnictví ve spodní části kolonie (jeden dům legální a dva nelegální). V horní části kolonie je nepravidelně obsazováno bezdomovci několik domů. Sporné je, zda lze toto obsazování bezdomovci považovat za squatting, protože má sezónní, neuvědomělý a neorganizovaný charakter.

V současnosti je celá kolonie považována za památkovou zónu, nicméně uvažuje se o konečné demolici většiny domů. V červnu 2001 bude vypsáno výběrové řízení na investora, který by situaci vyřešil. Jedním z návrhů je projekt Waldorfské školy na využití domků jako dílen pro pedagogické účely.


Ladronka 1993 - 2000
Nejznámější domácí squat se zahraničním ohlasem a dopadem. Fungoval po dobu sedmi let jako centrum nezávislé kultury s úzkou vazbou na autonomně-anarchistickou scénu. Konaly se zde stovky koncertů, výstavy, divadelní představení, technoparty, promítání filmů, fungovala kavárna, bar, zkušebna, dílna. Pražský magistrát, kterému Ladronka patřila, se na podzim 2000 rozhodl obyvatele vystěhovat a přenechat statek soukromé firmě, která se zavázala vybudovat zde sanatorium.

V současnosti o.s. Ladronka i po překvapivém vyklizení, které má, zdá se, souvislost s politickou objednávkou po zasedání MMF, usiluje o získání Ladronky zpět nebo poskytnutí přiměřeného náhradního objektu. Objekt byl vyklizen i přesto, že ladronkáři měli platnou smlouvu na objekt s magistrátem, tento fakt však radní Dvořák při příkazu k vystěhování ignoroval. Kolem Ladronky probíhá v současnosti několik soudních sporů a situace není vyřešená. Projekt na využití statku Ladronka předložili i o. s. Ladronka a Nadace M. Kocába, oba návrhy počítají s využitím statku pro rekreaci a kulturu. O osudu usedlosti budou rozhodovat pražští zastupitelé 29. 3. 2001, jednání s o. s. Ladronka však směřuje spíše k poskytnutí náhradního objektu.


Papírna
Legálně obývaný objekt pod záštitou o.s. Centrum svobodného vzdělávání, které uzavřelo smlouvu o užívání s MČ Praha 7. V domě funguje tiskárna, klub, čajovna. MCSSP provozuje v domě streetworkerskou stanici a v současnosti je podán projekt na užívání poloviny domu pro sociálně preventivní účely (kancelář občanských sdružení, klub pro nezaměstnané, sociální kavárna).


PRÁVNÍ ZÁZEMÍ SQUATTINGU V ČR

Z právního hlediska se jedná o zasahování do práva nakládání se soukromým majetkem. Protiprávní obsazení bytu nebo nebytového prostoru je podle našeho trestního zákona § 249a trestným činem. Ten, kdo protiprávně obsadí nebo užívá dům, byt nebo nebytový prostor jiného, může být potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Stejně může být potrestán ten, kdo oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru neoprávněně brání.

V ČR bylo do roku 1999 podáno 16 trestních oznámení podle § 249a, které se týkaly šesti squaterů zadržených při vyklízení Nové zahrady v Brně, o šest ze squatu v Zenklově ulici, z nichž dva byli odsouzeni k podmíněným trestům, a o čtyři osoby z Milady. Po amnestii prezidenta republiky byla většina trestních stíhání zastavena.


PŘÍSTUP PRAŽSKÉHO MAGISTRÁTU KE SQUATTINGU

Městská politika vůči squattingu byla v Čechách vždy převážně represivního charakteru. První politický squat pplk. Sochora (1992-97), který získal mediální ohlas, byl opakovaně vyklízen policií.
V roce 1998 došlo k dohodě mezi squatery a MČ Praha 7 za účasti streetworkerů SSP a squaterům byl dán náhradní objekt v ul. Za Papírnou. To je ovšem jediný případ legalizace v domácích podmínkách. Policejně vyklizeny byly domy U divého muže (Malá Strana, 1991, majetek Ministerstva vnitra), Buďánka 1992, Zlatá loď 19941, Plzeňská 1993, Českomoravská 1994-5 - objekt byl zbourán v roce 1995, Zenklovka 1997 - 8 - soukromý majetek, objekt dodnes prázdný.

Represivní přístup města byl střídán krátkodobou nebo dlouhodobou tolerancí bez uceleného koncepčního postupu. To bylo dáno i faktem, že každý z obsazených domů měl vlastní specifika (právní aspekty, zaměření squaterů a jejich počet, stavebně technický stav objektu). Tolerance byla zřejmě často dána neznalostí a neschopností reagovat na novodobé jevy překračující hranice zákona a politické kultury.


MOŽNÉ FORMY ŘEŠENÍ NA MĚSTSKÉ ÚROVNI

>> Násilné vyklizování

>> Krátkodobá nebo dlouhodobá forma tolerance bez právního základu

>> Částečná legalizace

>> Úplná legalizace (forma družstva, občanského sdružení)

>> Podpora města v nejrůznějších formách (Christianie - Kodaň)


CO NENÍ ŘEŠENÍM

V následujících bodech jsme se pokusili shrnout neefektivní způsoby přístupu ke squattingu a squaterům a důsledky z těchto přístupů plynoucí.

1. Vystěhování, neboť jeho důsledky mohou být následující:

--- Squateři si najdou nový objekt ---
"Vzhledem k tomu, že jsme byli nedávno vystěhováni, nemůžete nás v současné době navštívit. Budeme však brzy otvírat na novém místě, s novou energií a novými nápady. The more they try to keep us down the stronger we get!"
http://squat.net/entrepotdok/
--- Squateři znovu obsazují tentýž objekt ---
radikalizuje se squaterská scéna, veřejnost může být pobouřena násilným vyklizením objektu, zruší se prostor pro alternativní kulturu, část squaterů může přejít k sociálně patologickým aktivitám, rezignace na sociální možnosti v ČR, odchod do zahraničí.

2. Kriminalizace squaterů

Neřeší samu podstatu problému (neuspokojivou bytovou politiku, odlišnost vnímání minoritních skupin).

3. Dohled a kontroly represivními složkami

Vyvolává příklon k politicky extrémistickým skupinám.

4. Vyvyšování jednorázového řešení nad dlohodobější perspektivu

Dlouhodobé upírání práva prosazovat se v rámci subkultury angažované k sociální změně vede k rezignaci a sociální neangažovanosti squaterů.


NÁVRHY MOŽNÝCH MODELŮ PRO PRAHU

V současnosti neexistují pravidla, ani jednotný přístup města, k řešení fenoménu squattingu. Mimo jistou neujasněnost vlastní koncepce magistrátu k nestandardním záležitostem hraje svou úlohu i fakt, že squatting přes svou výraznost nedosáhl tak masového charakteru, aby se jím někdo musel koncepčně zabývat. Proto převažuje model předávání pravomocí při řešení jednotlivých problémů na místní městskou úroveň.

Jako pozitivní bychom quitovali ucelenější systémový přístup, který by fenomén pojmenoval (co pro město squatting znamená - turistická atrakce, přínos pro určitou enklávu či pouze problém). To by znamenalo např. formulovat podmínky a kritéria, za jakých je možné squatting akceptovat, případně posunout do legální roviny uzavřením smlouvy s městem, obcí nebo jiným vlastníkem. Formulací takové podmínky by mohl být potenciální přínos zachování určtého typu lokality (Střešovičky) nebo poskytnutí prostoru pro kulturní a sociální aktivity minoritních skupin na legálnějším základu než dosud (Milada, Ladronka). Jakousi první vlaštovkou je právní a vlastnické urovnání objektu za Papírnou, byť s sebou nese řadu kontroverzí, především ve spojení prostoru užívaném squatery a legálními nájemníky.

Dále lze uvažovat o dohodách, kdy je vytvořeno např. družstvo, nebo se squateři podílejí na opravě domu za přispění na náklady městem či firmou delegovanou městem. Lze rovněž deklarovat typ objektu, ve kterém je squatting možný, aniž by to znamenalo pro MČ zátěž či nepříjemnosti.


KONKRÉTNÍ NÁVRHY PRO VZNIK POTENCIÁLNÍCH KRITÉRIÍ

Při tvorbě kritérií pro existenci squattingu bychom doporučovali vzít v úvahu následující skutečnosti:



>> Squat se nachází v místě, kde nenarušuje civilní život obyvatel

>> Vhodný typ a technický stav objektu, který je squatován - velikost objektu a takový stav, aby neohrožoval životy squaterů ani kolemjdoucích.

>> Smysluplný program či projekt squaterů zaměřený nejen na vlastní užívání objektu, ale i ven širší komunitě spoluobčanů - tzn. kulturní a sociální aktivity přínosné pro obec, sousedství, případně jiné minoritní skupiny


ZÁVĚR

Squaterské hnutí není v současnosti moc silné co se týče vlastních aktivit, nesmíme ale zapomenout, že na squatování již vyklizených budov se podílela nezanedbatelná část mládeže (řádově stovky lidí). Osudy těchto lidí jsou různorodé od začlenění se do legálních mantinelů společnosti po sociální propad. Squatting rozhodně není uzavřenou kapitolou a kdykoliv může znovu zesílit. Z hlediska sociální problematiky by proto bylo záhodno mít v zásobě různé nerepresivní formy řešení a uplatňovat je již v současné době.

Dlouhodobým řešením není ani tak podpora squattingu, ale celková sociální bytová politika směřující k výstavbě levného bydlení a v kulturní sféře k možnosti poskytování prostor pro svébytné alternativní kulturní aktivity, nikoliv pro kulturu a životní styl akceptovaný majoritou. Při zvažování řešení squattingu je dobré si uvědomit i fakt, že squateři jsou v podstatě mladými bezdomovci. Zatímco pro bezdomovce u nás existují různé formy sociální pomoci, squateři jsou většinou pouze potíráni.





Homeopatie